Narazíte ve svém životě na dírky od obyčejného červotoče a máte husí kůži? Pohled na puchýře je nesnesitelný a hrubá vyrážka vám nahání děs? Pravděpodobně trpíte trypofobií.
Fobie jsou často popisovány jako iracionální a trvalý strach z konkrétních objektů nebo situací, při kterých jsou příčiny nepříjemných pocitů a obav stále nejasné.
Jedna z nejznámějších fobií je Arachnofobie
Mezi nejznámější fobie patří například
Arachnofobie – strach z pavouků
Klaustrofobie – strach ze stísněných prostorů
Akrofobie – strach z výšek
Aichmofobie – strach z jehel a stříkaček
Keraunofobie – strach z bouří, hromů a blesk
Co je to trypofobie
Význam tohoto slova je odvozen z řečtiny (TRYP-díra, Phobos-strach) a lékařskou obcí zatím není příliš uznávaný, avšak lidé po celém světě se ztotožňují se strachem z nepravidelných tvarů a shluků různých děr. Internetové fóra se začínají plnit různými obrázky, které některé lidi dohání přímo k šílenství a na některé nemají nejmenší vliv.
Dírky ve dřevě nebo listech způsobené parazity, odřeniny, puchýře nebo jen obyčejná semínka v jahodě způsobují některým lidem pocity nepříjemné úzkosti, studený pot ale dokonce i panické záchvaty.
Trypofobie jako přirozená reakce
Tato fobie má různé projevy. Asi nejčastějším projevem je odvrácení pohledu, když člověk trpící touto fobií uvidí shluk otvorů nebo výrůstků. V jiných případech může přijít svědění, fyzické napětí a v nejhorším případě také panický záchvat. Přestože jsou příčiny nejasné, výzkum této fobie již probíhá
Vědci Arnold Wilkins a Geoff Cole z University of Essex se zaměřili právě na fotografie, které jsou s touto fobií často spojovány a podrobili jejich analýze. Z jejich výzkumu vyšlo najevo, že lidé se nebojí primárně děr, ale nebezpečí, které se s těmito dírami spojují.
Obrázky, které jsou nejčastěji s trypofobií spojováno jsou lehce odpudivé i pro většinu populace. Přirozená lidská vlastnost podvědomě vnímat nebezpečí a následně se mu vyvarovat je pravděpodobně příčinou pro tento konkrétní odpor. Wilkins a Cole to zdůvodňují faktem, že podobný efekt měly i fotografie jedovatých hadů a pavouků.
Ať už se domníváme, že trpíme trypofobií nebo ne, tak silný kontrast, nepravidelné tvary ale i shlukování obrazců v nás navozuje určitý vnitřní neklid. Nejedná se tedy vyloženě o strach z děr ale spíše o strach z nebezpečí, které si s nimi spojujeme. V díře v ovoci může být například červ, puchýře a vyrážky si náš mozek může spojit s vnitřními parazity.
Lotosová semínka jsou pro mnoho trypofobů zdrojem odporu
Trypofobie by se tak dala popsat jako strach z nebezpečí, který má v sobě lidstvo přirozeně zakódované. Stejně jako je tomu iu jiných fobií, tak i u této se najde mnoho lidí, ve kterých trypofobické podněty nevzbudí žádnou reakci. Trypofobický odpor je pouze zvýšená reakce na podnět, který je přirozeně nepříjemný.
Možné příčiny trypofobie
Příznaky jsou zcela jasné avšak v případě příčin si už tak jistí být nemůže. Jako možné se zdají být tyto:
- Spojení s nemocí – objekty, jako jsou vyrážky, opary nebo puchýře vzbuzují pocit hrozby. Strach z vizuálně nepříjemných onemocnění hrají velkou roli
- Vnímání nebezpečí – jak lze z výzkumu essexské univerzity předpokládat, tak mozek se brání a automaticky vyhodnocuje nepravidelné tvary a přílišné kontrasty jako nebezpečí. Proto bývá spuštěna příslušná reakce.
- Silný emocionální podnět z minulosti – Princip je vlastně stejný, jako u jiných fobií. Člověk, který je vystaven taumatizujícímu zážitku, jako je například pokousání psem nebo uvíznutí ve výtahu zanechá pocit strachu a při přežití podobné situace nastávají reakce v mozku ve stejné podobě. Tedy v podobě fobie.
- Puchýře mohou evokovat pocit hrozby
Léčba této trypofobie
Ačkoli tato fobie ještě není v lékařských kruzích jednoznačně uznána, tak její léčba by měla probíhat identicky se standardně aplikovanými postupy. Těmi jsou kognitivně-behaviorální terapie nebo neurolingvistické programování.
Terapie často využívá i virtuální realitu
Kognitivně-behaviorální terapie se snaží upravovat lidské myšlenkové pochody a reakce na určité podněty. Člověk je vystaven modelovým situacím, jimiž se dostává mimo svou komfortní zónu a odpor tak postupně odbourává.
Neurolingvistické programování je trochu kontroverznější a u nás není příliš praktikováno. Studiem už vyléčených trypofobiků se do mysli jedince naprogramují nové reakce na negativní podněty. Efekt by měl být víceméně stejný jako u výše zmíněné metody ale měl by se dostavit rychleji.
