Z porodnice musela kdysi odejít, protože se její názory na antikoncepci a porod lišily od těch oficiálních. Panovala obava, že by si gynekoložka Helena Máslová mohla při své službě řídit porody přirozeně, bez infuzí a nástřihů. K oboru se vrátila, když zjistila, že ženské problémy souvisí s psychikou. Stala se průkopnicí psychogynekologie.
Měli jste tehdy při praxi v porodnici v úmyslu vést porody jinak, než bylo běžné?
Vůbec, ale když jsem viděla, že jakýkoliv jemnější přístup k ženě je vnímán jako nebezpečný, naštvalo mě to a začala jsem o tom psát do médií. Do té doby jsem špárala jen do hormonální antikoncepce. Ale iu tabletek proti početí jsem nechtěně šlápla do “vosího hnízda”.
Jak to?
Úplně na začátku jsem pro sebe hledala nějakou vhodnou a zjistila jsem, že webová stránka antikoncepce.cz je reklamní plocha výrobce, že pilířem prosperity farmaceutického průmyslu jsou antidepresiva a také hormonální antikoncepce, která je antiliek, protože brání fyziologickému procesu.
O antikoncepci se mluvilo jen v superlativech a její negativní účinky se ignorovaly, nikdo je nezkoumal v souvislostech. Odborníci ale věděli své. Například jeden zkušený chirurg, kterému jsem asistovala při operaci střev, mi říkal: Kolegyně, vidíte, jak je ta děloha prosáklá, podívejte se na to dobře. Tak takto vypadají dělohy žen, které užívají hormonální antikoncepci.
VIZITKA
Helena Máslová se narodila 1. 5. 1968.
Vystudovala 1. lékařskou fakultu UK.
Pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení, pak na interním oddělení a v léčebně dlouhodobě nemocných.
V roce 2008 založila Centrum psychosomatické péče.
Má 3 děti (17, 14 a 12 let).
Dnes už se ví, že s hormonální antikoncepcí roste riziko embolie a rakoviny
Riziko trombóz a embolií je prokázáno, s rakovinou to tak jednoduché není. Statistika výskytu nádorových onemocnění prsu v západní společnosti každý rok stoupá a shoduje se s masovým užíváním antikoncepce a poklesem porodnosti i nekojením.
V Čechách a na Slovensku vynikáme jak v masovém předepisování antikoncepce, tak v počtu objevených prsních nádorů. A pacientky jsou stále mladší. Přitom se ví, že karcinom prsu ovlivňují hormony. Žena, která bere roky i desetiletí antikoncepci a pak dostane další hormonální zátěž pro stimulaci vaječníků při umělém oplodnění, může být ohrožena.
Neměli bychom tedy antikoncepci užívat vůbec?
To je každého boj. Svět není černobílý. Společnost nás dnes nutí do plánované reprodukce a jediný účinný, jednoduchý a snadno dostupný nástroj s tak vysokou bezpečností je právě hormonální antikoncepce. Navíc se za ni platí, čím motivujeme jiných, aby nám vysvětlovali, že konáme správně. Někdy jsou ale takové pilulky opravdu nejlepším řešením.
Co má vlastně matka poradit dospívající dceři?
Největším zločinem je podávání hormonální antikoncepce mladistvým. Slečna měla párkrát nepravidelnou menstruaci, má akné, tak jí předepíšeme pilulky. Podávané hormony vyřadí z činnosti její vlastní systém a nahradí ho umělým cyklem s pseudokrvácaním.
Přesně tyto dívky jsou později typickými kandidátkami na neplodnost, setkávám se s nimi ve své ordinaci. V patnácti letech dostaly antikoncepci, vysadili ji v osmadvaceti, ve třiceti se léčí na neplodnost a o dva roky později jdou na umělé oplodnění. Aby totiž menstruační cyklus dozrál, potřebuje čas. Reprodukční soustava zraje u každé ženy různě dlouho.
Má si tedy vystačit s kondomem?
Přednáším sexualitu na gymnáziu a snažím se tím sedmnáctiletým slečnám vysvětlit, že není kam spěchat, že ta panenská fáze má něco do sebe a že ne se za co se stydět, ba naopak. Ideální by bylo, kdyby se obnovila prestiž té latentní fáze sexuality, kdy si mohou užívat jeden druhého, aniž by nesly odpovědnost za pohlavní život.
A pokud sex, tak se všemi důsledky: buď je zde zvýšené riziko otěhotnění, nebo, ačkoli se baví oba, je to jen dívka, která svůj organismus zatíží jedy. Když už se ale pro prášky rozhodne, měla by si určitě nechat udělat genetické vyšetření srážlivosti krve. Takzvanou Leidenskou mutaci genu způsobující vyšší srážlivost mají u nás čtyři procenta (někdo udává až 7%) lidí a to není málo na to, abych to byla právě já. Neslučitelné jsou pilulky a kouření. Také by bylo fajn, kdyby se gynekologové zeptali před orazítkováním receptu, jestli v rodině někdo měl rakovinu prsu.
Vyrábí se i mužská hormonální antikoncepce?
Není problém ji vyrobit, ale uplatnit na trhu. Nikdo by ji nekupoval.
Mluvíte o obnovení prestiže panenství, není to naivní představa?
Podle průzkumů souvisí začátek pohlavního života dívek s jejich sebevědomím. Čím méně ho slečna má, tím spíše začíná. Je tedy třeba posílit jejich sebevědomí. Měli by vědět, že nemusí, nepotřebují, že si rádi počkají až dozrají, pak si k sobě najdou odpovídajícího chlapce. Neuspořádaný hlad po lásce vychází z nedostatečného zázemí v rodině, partner má suplovat lásku rodičů.
Je kondom nutný, protože chrání proti AIDS?
AIDS je seriózní strašák, ale důležitý je poměr zdravého strachu a důvěry. Obavy úzkostných matek, které svým dcerám “očkují”, že sex valící se na její dceru ze všech médií, je něco nebezpečné, něco, před čím je třeba se bránit, způsobují zase jen zmatek.
Výsledkem je vyděšená puberťačka, která ví, že by to měla dělat, ale zároveň, že je to strašně nebezpečné a musí dodržet nejrůznější opatření. Je přehnaně zodpovědná, takže zatímco její máma se prostě zamilovala a vydala, ona po studiích vystřídá pár partnerů a před třicítkou chytne paniku, že už snad nikdy nezaloží rodinu. Pak se konečně vydá, jenže nemůže otěhotnět. Nevěří nikomu a nejméně sobě.
Nejzábavnější pud se stal něčím extrémně nebezpečným a složitým …
Tlak na nebezpečí a odpovědnost zcela umrtvuje přirozené mateřské pudy. Takže mi připadá daleko přijatelnější, že nechtěně otehotneje osmnáctiletá dcera, porodí zdravé dítě a třeba i dostuduje. Myslím si, že skloubit vysokou školu s dítětem je jednodušší, jak zvládat potomka a rozjetou kariéru.
Když žena otěhotní, běží hned za gynekologem. Proč, když nemá problémy?
Jakmile dívka naočkuje rodinou proplula úzkostí ze sexu, dostává se do soukolí těhotenského stresu. Namísto aby pasivně přijímala energii, kterou řídí příroda, stal se z jejího těhotenství zápas.
Porod je cíl a ona překonává překážky. Musí projít sérií stresujících prohlídek. Běhá co týden na vyšetření, žije v napětí, jak dopadne ten který test. Přitom, když na to přijde, nemusí k lékaři vůbec, pokud nechce. Dostane sice vynadáno, že je nezodpovědná, označí ji nejprve za asociála, ale má na to právo.
Má se na porod sama nějak připravovat?
Jsou dva extrémy: žena prepripravená, která leží u internetu, neustále chatuje, přebírá všechny scénáře, je připravena na každou eventualitu. Chodí na různé předporodní kurzy. Chování příliš nachystané ženy vykazuje známky úzkostné povahy, těhotná ztratí lehkost, která jí pomáhá vzniklé situace zvládat intuitivně. Na druhou stranu žena, která ignoruje zkušenosti a znalosti, neví, co ji čeká, může zpanikařit a zažít šok.
Jaká je tedy vhodná příprava?
Hlavně věřit sobě i systému, že porod je normální a že ho zvládnu a zároveň o něm něco vědět. Spíše si své zkušenosti ženy oznámili v rodinách, dneska na všechno potřebujeme expertů. Až vznikl dojem, že když nebudu mít expertní přípravu, tak snad ani neporodím.
Důležitá je veselá klidná mysl a zdravý rozum. Když jsem pracovala v porodnici, ležely tam těhotné Romky. Chodili za nimi jejich partneři a souložili s nimi. Zkušenější porodník mi tehdy vysvětlil, že spermie obsahuje prostaglandin, který usnadňuje zrání děložního hrdla a působí tak jako přírodní lék.
Jak vlastně přirozený porod probíhá?
Přirozený porod je normální, tedy bez zásahů z venku a bez léků. V posledních desetiletích se ale normálním porodem stal lékařem řízený, medikalizovaný porod, ai ten se různě měnil. Jeden čas bylo normální podávat rodičkám opiáty, ale rodily se přidušené děti, protože opiáty tlumí dýchací centrum.
Pak se zase dávala neuroleptika, takzvaná plegomatická směs, po níž měli některé rodičky halucinace. Normálně jsou dodnes nucené porody s protržením plodových obalů a s infuzí oxytocinu. Normalita se mění, obvyklý nyní dokonce začíná být porod císařským řezem. Ale já říkám, že normálně by měl být stále ten původní přirozený porod a ostatní by měly být doplňkové.
Patří k přirozenému porodu dula?
(Dula je speciálně vyškolená žena, která doprovází maminku v období těhotenství, porodu, šestinedělí a kojení.)
Dula je super, dělá práci, na kterou nemocniční sestra nemá čas a není za ni placená. Uklidňuje ženu, dá jí napít, namasíruje záda, pokud ji bolí, hlídá její klid a pohodu.
Už porodníci duly na sále trpí?
Nemají je rádi, nedávno mi jedna pacientka vyprávěla, že její dula masírovala záda, když vešel primář. “Kdo to je,” zahřměl ve dveřích. “Moje dula,” vysvětlila ta maminka. “Okamžitě na ni přestaňte sahat,” rozčílil se na dulu primář. Dula je totiž další cizí element, který porodníka rozptyluje. Pro lékaře by bylo ideální, kdyby mu nikdo nedíval pod ruku, ženě se zapnuli nohy do třmenů a dostala kyslíkovou masku, aby nemohla křičet ani mluvit.
Mají u porodů význam otcové dětí?
To je individuální. Ale v poslední době vnímám trend, že otec, který není při porodu, je špatný, protože nesdílel dostatečně bolest porodu a nenastartují u něj včas otcovské instinkty. Společnost tak na otce neviditelně tlačí, že si ani nedovolí protestovat. Ne vždy je to pro ně příjemné a ani samotnému porodu často neprospějí. Žena se stává matkou bolestivým porodem, kterému muž jen přihlíží v roli diváka. Má za sebou nepříjemnou šokovou záležitost a často je nevyspalý, takže výsledná emoce může být spíše negativně.
Váš manžel byl při porodu?
Až u třetího dítěte a jediný výstup, který si pamatuje, je, že se vše odehrávalo dost neprofesionální.
Jak to?
Porodní sestra mě během porodu nutila podepsat formulář o tom, že nemocnice neručí za to, když mi tam ukradnou nějaké věci. To se manžel rozčílil. Zbytečně vznikl konflikt ve chvíli, kdy jsem se potřebovala soustředit na porod. Porod naštěstí běžel výborně, ale já pochopila, proč si některé ženy přejí porodit doma.
Nejsem zastáncem domácích porodů, ale pochopila jsem, že rutina, která porod provází, narušuje přirozený proces, a proto některé ženy zvolí intimitu domácího prostředí, aby si uchránili porodní zážitek. Moje přání je, aby bylo možné porodit přirozeně a intimní v porodnici, co se nyní zdá jako neřešitelné dilema.
Přirozený porod bolí a často i dlouho trvá. Lékař přece může mamince pomoci.
Pokud myslíte například nástřihem hráze, tak ten se dělá proto, že žena rodí na zádech. V takové pozici se hlavička dere přes hráz těžko.
Proč si matka má přežít porodní bolesti, když už dnes vlastně nemusí?
Stejně jako mám pochopení pro matky, které dávají dcerám antikoncepci, tak chápu ženy, které si přejí porodit operací. Strach z toho, že porod nezvládnu, je někdy tak obrovský, že je pro ně císařský řez záchranou. Pokud je ale nastávající maminka zdravá, není důvod podstupovat operaci, která je pro matku i dítě rizikovější než normální porod.
Dobře, ale proč nepožádat o epidurál?
Je těžké odhadnout ten pravý moment podání. Když se dá velmi brzy, porod se nepřiměřeně prodlouží, děložní stahy se zastaví, žena nespolupracuje a vzrůstá riziko, že porod skončí zase operativně. Mám za to, že každý zásah do porodu je jen důsledkem toho, že něco “neběželo” dobře. Kdyby paní rodila normálně, nepotřebuje epidurál.
Tomu nerozumím
Při přirozeném porodu dochází ke změně vědomí. V bdělém stavu pracuje mozek hlavně na frekvenci beta vlna, zatímco při orgasmu, při přechodu do spánku nebo právě při porodu převládají alfa vlny. Mozková aktivita se změní, žena se dostane do stavu změněného vědomí.
Bolest končí ve starých mozkových strukturách, které porod řídí, zatímco šedá kůra mozková má být utlumena. Bolest rodička vnímá, ale nezanechává v ní emoční stopu. V momentě, kdy porodí a vědomí se vrátí do normálu, už si bolest nepamatuje. Pokud je ale rušena, probíhá porod za bdělého stavu a ona vnímá bolest živě. Ukládá se jí do emoční paměti a přesně si pak pamatuje, co strašného se jí dělo.
Je užitečné, když rodička ví, co od porodníka chce?
Když přijde s porodním plánem, jde do porodnice jako na bojiště: Zde jsou mé požadavky a ty vy splníte! Diktuje si, čímž si lékaře jen proti sobě poštve. Líbilo by se mi, kdyby šla do porodnice s plnou důvěrou, že jak ona, tak personál všechno společně zvládnou. Na druhou stranu mluvíme o zdravé ženě, která porodí bez komplikací. Bohužel ale takových ubývá.
A jsme zase zpátky u antikoncepce, která oslabuje schopnost reprodukce
A nejen ta, ale celý postmoderní životní styl. Na císařský řez musí například i manažerka, která chce porodit v 9:30 a není schopna unést pasivní nejistotu, potřebuje mít nad děním kontrolu. Dále ženy, pro které je jejich tělo a jejich sexualita směnitelnou hodnotou, chodí na spinning, třikrát týdně do posilovny a jejich svaly za žádných okolností nepovolí. Operace čeká i naopak obézní paní, která má sedavé zaměstnání a nedokáže zapojit břišní stěnu do kontrakcí. Přibývá extrémů, pro které přirozený porod opravdu není.
