Otec se vrátil domů po vyčerpávajícím dni v práci. Chtěl jen sledovat fotbal bez handrkování se s dětmi a bez domácích prací.
V ten den to, ale jeho manželka nevydržela a odešla.
Svět se mu zhroutil, jakmile za sebou zavřela dveře
Toto jsou jeho slova:
“Moje drahá,
Před dvěma dny jsme měli velkou hádku. Přišel jsem z práce hodně unavený. Bylo už 8 večer. Já jsem si chtěl jen sednout a dívat se fotbal.
Když jsem tě uviděl, byla si vyčerpaná av špatné náladě. Děti se hádali, miminko plakalo během toho, co ses ho snažila uspat.
Pouze jsem zvýšil hlasitost v televizi.
“Nezabili by tě, kdyby si trochu pomohl a postaral se o děti. “Řekla jsi mi zklamaně a ztišila hlasitost.
Odpověděl jsem vztekle: “Strávil jsem celý den v práci a ty si můžeš hrát doma s panenkami.”
Hádka se stupňovala a stupňovala. Plakala si, protože si byla naštvaná a unavená. Řekl jsem ti kruté věci. Křičela si, že už to nevydržíš. Vyběhla si z domu v slzách a nechala si mě doma s dětmi.
Musel jsem jim dát najíst a připravit je do postele. Na další den si se stále nevracela a já si musel vyprosit dovolenou abych mohl pohlídat děti.
Měl jsem záchvaty hněvu a pláče.
Pobíhal jsem celý den a nenašel jsem si čas ani na sprchu.
Ohříval jsem mléko, oblékal jsem děti, myl kuchyni a pořád dokola.
Byl jsem zavřený celý den a nemohl jsem si promluvit s nikým starším 10ti let.
Nesedl jsem si slušně k jídlu a nevychutnal jsem si ho, všechno kvůli péči o děti.
Byl jsem mentálně a fyzicky vyčerpaný, chtěl jsem spát alespoň 20 hodin v kuse. Opak byl pravdou, po třech hodinách spánku dítě opět plakalo.
Zkusil jsem žít v tvých botách 2 dny a 2 noci. A můžu ti říct, že jsem si spoustu uvědomil.
Zažil jsem tvou únavu.
Uvědomil jsem si, že být matkou je neustálá oběť.
Zjistil jsem, že je to rozsáhlejší než být ve firmě 10 hodin a dělat finanční rozhodnutí.
Děsí mě, že ses musela vzdát své profese a ekonomické svobody, jen aby si byla dětem k dispozici.
Obětovala ses a nešla ven s přáteli, nešla si cvičit, nebo jen během noci nespala.
Uvědomil jsem si, že ses musela cítit zklamaně, když tě moje máma kritizovala za výchovu našich dětí. Nikdo neví lépe, což je vhodné pro děti než jejich máma.
Uvědomil jsem si, že je na tebe vyvíjen velký společenský tlak. Nikdo si tě nevšímá, neocení a neohodnotil tě. ”
Napsal jsem ti tento dopis nejen proto, abys věděla že mi chybíš, ale i proto, že už nechci přežít den, aniž jsem ti řekl toto:
“Jsi velmi statečná, děláš to skvěle a obdivuji tě.”
Tento emotivní list je pro všechny matky, které se o nás starají a my to bereme jako samozřejmost. Děkujeme z hloubky srdce.
