Úkolem každého rodiče by mělo být pomáhat svému dítěti dospět. Kdy je ale vhodné dítěti pomáhat, a kdy je to naopak už příliš? Kdy bychom měli zakročit, a kdy bychom se měli držet stranou? Pokud budete dodržovat tyhle rady, vaše dítě vám jednou jistě poděkuje!
Všichni chceme pro své děti to nejlepší. Chceme jim pomáhat a ochraňovat je. To je přirozené. Ale nemůžeme žít jejich životy, jsou věci, které musíme nechat na dětech. Musíme jim ponechat svobodu, a to i za cenu, že budou chybovat. Konec konců, chybami se člověk učí.
Odpovídat za něj
Pokud už umí dítě mluvit, nechte ho odpovědět.
Jistě, můžete dítěti pomoci nebo poradit, ale neodpovídejte za něj.
Být jejich kamarádem
Mnoho rodičů se snaží stát se svým dětem nejlepšími kamarády. Je snadné pochopit, proč to rodiče dělají, ale zkusme se na tento problém podívat hlouběji. Kdo je to kamarád?
Je to někdo, s kým mluvíme na stejné úrovni. Někdo, s kým jsme si absolutně rovni.
Není třeba mít stejné zájmy jako dítě a rozumět všem jeho koníčkům. Nechte dítě, ať si najde přátele svého věku. Vy v jeho životě plníte zcela odlišnou roli. Máte dítěti poskytovat lásku a podporu. Naučte se vzájemně podporovat a respektovat.
Pomáhat až příliš
Už malé děti ve věku 2 až 3 let jsou schopny se částečně samy obléknout, odnést špinavý hrneček nebo odnést špinavé oblečení do prádelního koše.
Nedělejte za dítě to, co je schopno udělat samo.
Vnucovat jim svůj vkus
Všichni se domníváme, že právě naše názory jsou ty správné, a že náš vkus je ten nejlepší.
Nevnucujte ale svoje postoje svým dětem.
Neurčujte, jak se má dítě oblékat, jakou hudbu má poslouchat nebo jaké knihy má číst. Nechte je, ať si najdou vlastní styl.
Počítat jim výdaje
Až přijde čas, kdy začne dítě dostávat kapesné, nekontrolujte, za co a kolik dítě utrácí.
Tím, že začnete dítě kontrolovat, okamžitě ztratíte jeho důvěru.
Pokud se má dítě naučit zacházet s penězi, musíte mu ponechat volnost. Jinak hrozí, že se nikdy neosamostatní.
Vybírat jim koníčky
Každý chce, aby jeho dítě bylo úspěšné. Ale není ještě důležitější to, aby bylo šťastné? Nenuťte dítě učit se hrát na housle, pokud by raději hrál fotbal.
A naopak, nenuťte dítě sportovat, pokud se chce raději věnovat něčemu kreativnímu.
Buďte vnímaví, naslouchejte svému dítěti, všímejte si jeho zájmů, sklonů a přání. Zeptejte se ho, co se mu líbí, a jaký koníček by rádo zkusilo.
Brát jeho úspěchy za své
„Papali jsme!“
„Konečně jsme začali chodit!“
Jaké „my“? Vaše dítě je samostatná osoba. Jeho úspěchy jsou jeho, ne vaše. Ano, možná si myslíte, že jde o nepodstatnou drobnost, jenže tenhle zlozvyk rodiče často neopouští ani tehdy, když děti dospějí a odstěhují se.
Rodiče pak žijí úspěchy svých dětí. Neustále vypráví o tom, jak jejich děti studují, jak úspěšně si vedou ve své práci a tak podobně. A na sebe úplně zapomínají. Buďte za úspěchy svých dětí rádi, ale žijte svůj vlastní život.
Vybírat jim dárky
Dítě by mělo mít právo rozhodnout se, po čem touží.
Rodiče si často myslí, že ví, co je pro dítě nejlepší, a to mu pak také vnucují. Jenže takové jednání vede jen k rebelii.
Nemusíte rozumět tomu, proč chce vaše dítě zrovna to bláznivé tričko, které se vám vůbec nelíbí. Chce ho – to je jediné důležité, co musíte vědět.
Jen si sami vzpomeňte! Copak vaši rodiče chápali všechny vaše zájmy?
Mluvit jim do toho, s kým se stýkají
Tohle platí zejména u dospívajících dětí. Ať se nám to líbí nebo ne, jednou přijde den, kdy dítě poprvé vyrazí na rande. Jednou také přijde den, kdy se odstěhuje a založí vlastní rodinu.
Je to tak přirozené. Nestavte se mezi své dítě a ty, s kterými se stýká. Nepokládejte zbytečné otázky, nevynucujte si detaily. Pokud se dítě o něčem bavit nechce, nenuťte ho.
Tím, že budete dítěti stát neustále za zády a neposkytnete mu žádné soukromí, jen ztratíte jeho důvěru. Jistě, pravděpodobně to děláte jen z obav o bezpečí dítěte, ale nemůžete ho přece chránit věčně. Udělali jste, co bylo ve vašich silách. Vychovali ho. Teď mu dejte volnost.
