Dva bratři, kteří žili na farmě vedle sebe, se pohádali … Po čtyřiceti letech, což takto vedle sebe farmařit, dělily se o stroje, pracovní sílu, materiál a používali vše podle toho, jak kdo potřeboval, to byl jejich první vážný konflikt.
A pak se jejich spolupráce rozpadla
Začalo to malým nedorozuměním, pak se z toho vyvinula hádka, nakonec si vyměnili pár hořkých slov a pak následovalo ne kolik týdnů ticha.
Jedno ráno někdo zaklepal na Janově dveře. Jan otevřel a tam stál muž s tesařské nářadí. “Hledám práci na několik dní,” řekl. “Nemáš něco, s čím bych mohl pomoci?” “Ano,” řekl starší bratr. . “Mám pro tebe práci. Viz na ten potok při oné farmě. To je farma mého souseda, vlastně je to můj bratr. Ještě před týdnem na tom místě byla louka, ale on pak vzal bagr a teď … Nyní je zde tento potok.”
Možná to udělal, aby mě naštval, ale já mu ukážu
Vidíš tu hromadu dřeva při stodole? Chci, abys mi postavil plot dva metry vysoký, abych se už nikdy nemusel dívat na jeho pozemek a do jeho tváře.
Tesař řekl: “Myslím, že tomu rozumím. Ukaž mi, kde máš hřebíky a já to pro tebe udělám, abych tě uspokojil. ”
Starší bratr musel odejít do města, a tak pomohl tesařovi připravit materiál a potom na den odešel. Tesař celý den tvrdě pracoval, vyměřoval, řezal a zatloukal hřebíky. .. Když se farmář při západu slunce vrátil, tesař právě skončil. Ke svému velkému údivu tam nestál žádný plot, ale most. Most, který spojoval oba břehy potoka. Byl opravdu dobře postavený. A soused, farmářů mladší bratr, procházel most s nataženou rukou.
“Jsi opravdu přítel, že si nechal postavit tento most po tom všem, co jsem ti řekl a udělal.”
Oba bratři se setkali uprostřed mostu a podali si ruce.
Když se obrátili, tesař sbíral své nářadí do brašny.
“Počkej, zůstaň ještě několik dní. Mám pro tebe ještě jinou práci, “řekl starší bratr. “Rád bych zůstal,” odpověděl tesař, “ale musím postavit ještě mnoho takových mostů.”
