Byl to jen další obyčejný den v týdnu. Žena šla do supermarketu do oddělení hraček. Hledala něco k narozeninám pro svou neteř.
Zamyšlená si prohlížela regály plné panenek oblečených v překrásných šatech. V očích ženy se odrážela růžová barva. Dobře věděla, že její neteř bude tím nejšťastnějším holčičkou na světě, když dostane k narozeninám svojí vysněnou panenku. Náhle její pohled padl na 10 až 11-letého chlapce, který si také prohlížel panenky. Nemohla od něj odtrhnout zrak. Žena pomalu kráčela směrem k chlapci.
V chlapci něco, co ji zaujalo i když navenek se od ostatních v ničem nelišil. Zpod čepice mu vykukovaly hnědé vlasy, měl oblečené obyčejné džíny, které nebyly nejčistší a obuty staré boty. Bylo na něm něco neskutečně smutného. Věděl, že žena stojí vedle něj, ale předstíral, že si se zájmem prohlíží panenky. Také se díval na Barbie. Okolo rukávu měl uvázanou růžovou stužku. Žena přemýšlela, co asi tak může znamenat. Proč by si chlapec chtěl koupit panenku a měl kolem rukávu uvázanou růžovou stužku?
Nevydržela to a zeptala se chlapce, zda mu nemá podat panenku z nejvyšší police. Hledala nějakou výmluvu, jen aby se mohla s chlapcem promluvit a dozvědět se více. Zdálo se jí, že je myšlenkami někde velmi daleko …
Když se na ni podíval, zasáhl ji neskutečný smutek v jeho očích. Nebyl to pohled dítěte, které touží po hračce, ale nemá na ni peníze. Byl to pohled dospělého, který zažil neskutečnou bolest.
– Chci tu panenku koupit pro svou sestru, ale nemám tolik peněz. – řekl. Žena nevěděla, co mu na to říct a tak jen rychle řekla, že Ježíšek na ni na vánoční určitě nezapomene a přesně takovou jí přinese.
– Ale Ježíšek jí nebude moci tu panenku přinést. – Chlapec se na ni podíval tím nejsmutnějším pohledem, jaký kdy u dítěte viděla. Bála se zadat další otázku, ale přemohla její zvědavost.
– Kde je tvá sestra?
Bez přemýšlení žena vybrala peněženku. Mohla si dovolit koupit obě dvě panenky – pro svou neteř i pro chlapcovu sestru. Pohled se mu rozzářil a když si od ženy bral peníze, řekl:
– Opravdu? Ještě bych mohl koupit máminy oblíbené květiny. Miluje bílé růže. – popadl panenku a běžel k pokladně.
Žena zůstala sama a nevěděla, jestli udělala dobře. Co když si to všechno vymyslel, jen aby z ní vytáhl peníze? Myslela si, že se nechala nachytat. Přemýšlela o tom, i když platila za svou panenku. Cestou ze supermarketu procházela kolem novinového stánku a spatřila titulek, ze kterého ji v žilách ztuhla krev.
Místní noviny psali o strašlivé nehodě. Opilý řidič před několika dny narazil do auta mladé ženy. Jela v něm společně se svou 4-letou dcerkou. Holčička zemřelo při převozu do nemocnice a její matka v nemocnici bojuje o život. Že by se jednalo o matku a sestru toho chlapce ze supermarketu?
Během následujících 2 dnů četla všechny deníky, četla snad každý nekrolog. Žena nakonec svůj boj o život prohrála. V novinách byla informace o místě a hodině pohřbu. Koupila kytici bílých růží a šla na pohřeb.
Na místě si chlapce okamžitě všimla. Stál vedle svého otce. V rukou držel panenku a bílé růže. Žena nevěděla, co má říct … co by se hodilo říci v takové situaci? Rozplakala se, položila na hrob kytici růží a naposledy se podívala do očí chlapce, který se kvůli vší bolesti stal dospělým. Jeho otec vypadal velmi rozzlobeně.
Jediné rozhodnutí opilého řidiče zničilo celou rodinu. Zničilo chlapcovo dětství. Pokud piješ alkohol, nesedej za volant!
