Boj proti koronavirus je momentálně ve své nejtvrdší fázi. Zatímco většina z nás se snaží nejhorší přečkat z pohodlí domovů, svou vlastní válku na prvních frontách svádějí prodavači, dodavatelé potravin, lidé ve veřejných službách, lékárníci, ale především zdravotníci, kteří přicházejí do přímého kontaktu s nákazou a riskují vlastní životy.
O tom, že patří k nejvíce ohrožené skupině, svědčí případ 47-letého zdravotníka Diega Biancu z italského Bergama.
Byl optimistický až do poslední chvíle, a to přesto, že věděl o své nákaze smrtícím virem. COVID-19 se u něj potvrdil ve čtvrtek 12. března, přičemž pozitivní test vyšel i několika jeho kolegou. Od té chvíle byli spolu s manželkou – pomocnou pracovnicí Červeného kříže – a jejich synem Alessio v karanténě.
Během noci ze 14. na 15. března se Diegovu stav rapidně zhoršil. Manželka Maruska, která od zjištění nákazy spávala v jiné ložnici, s ním zůstávala dlouho vzhůru, protože se mu nedařilo usnout, on ji však o 3:30 od sebe poslal pryč se slovy: “Jdi si klidně lehnout, miláčku, já se jen potřebuji dobře uvelebit, než usnu. ” To bylo to poslední, co jí řekl.
Když přišla Maruska Diega v neděli o 5:30 ráno zkontrolovat, byl již ve velmi špatném stavu. Sotva dýchal a krátce nato dostal infarkt. Zavolala sice sanitku, která přišla o 20 minut, přičemž po celou dobu se snažila manžela oživovat, bylo však pozdě.
“Neměl žádné zdravotní problémy, které by mohly průběh nemoci takto urychlit,” vyjádřila se později Maruska. “Celý život zasvětil pomoci druhým, bylo to jeho poslání.”
Kolega zesnulého záchranáře dodal, že jako zdravotníci byli pod drobnohledem a dodržovali všechny hygienické i bezpečnostní opatření: “Diego byl zdravý a fit a nemoc ho zabila za necelé dva dny. Znepokojuje nás, že jako záchranáři jsme doslova ponecháni napospas nemoci.
Potřebujeme lepší opatření! ” Navzdory maximální opatrnosti je Diego jedním ze 700 zdravotníků, kteří se nakazili virem COVID-19.
Podobná situace jako v Itálii, odkud pocházel, se už momentálně projevuje iv Česku, kde také začínají evidovat případy i z lékařského personálu. Vyvstává tak otázka, co se stane, když se ti, kteří bojují o životy pacientů, sami stanou pacienty.
