Pokud jsme mladí, zdraví a plní sil, zřídka něčeho litujeme. Však budeme mít dostatek času, abychom věci napravili. Ale co když ne?
Jistá Američanka Bronnie Ware, se rozhodla změnit dlouholeté zaměstnání, které ji nenaplňují a začala se věnovat péči o nemocné lidi, kteří už neměli šanci na uzdravení.
Každý den byla ve styku s pacienty, kteří svůj život už přežili. Naslúchala jejich příběhem a životních příhodách. Došla k několika zaujímavným postřehem a podělila se o ně na svém blogu. Mluví o 5 nejčastějších věcech, které litovali její pacienti.
1. Nenašli v sobě odvahu chytit život do vlastních rukou
Mnoho lidí touží po změně no sami nemají odvahu ani chuť se změnit . Proto žijí svůj život na základě předem určených šablon. Psycholožka Sean Hannah však tvrdí, že odvahu můžeme v sobě vypěstovat. Třeba začít od malých kroků. Říci životu ano a uvědomit si vlastní hodnotu. Na to, abyste začali žít svůj život a ne životy ostatních není nikdy pozdě.
2. Práci věnovali až příliš mnoho času
Všichni potřebujeme z něčeho žít a platit účty. Práce a nekonečné nahánění se za penězi by se však neměly stát prioritou. Několik studie zjistily, že materiální věci nás neudělají šťastnými. Pocit štěstí najdeme buď v sobě, nebo v interakci s blízkými lidmi. Ti, kteří udělali z práce jediný smysl života, nejednou umírají osamělí a nešťastní.
3. Neřekli blízkým, jak moc je milují
Někdy je velmi těžké vyjádřit své city naplno. Zejména, pokud nás to neučili naši rodiče. Kdysi se o citech příliš nehovořilo. Bralo se to jako zbytečnost, případně projev slabosti, kterou si lidé nemohli dovolit.
Profesor Kory Floyd z americké Státní univerzity v Arizoně však tvrdí, že vyjadřování lásky je klíčové nejen pro růst naší osobnosti, ale i pro zdraví. Naši blízcí mají právo vědět, že jejich nevnímáme jako samozřejmost. Podle Bronnie mnozí lidé na smrtelné posteli litují, že svým milovaným nevěděli říci, že je skutečně milují. A právě to mezi nimi vytvořilo obrovskou propast.
4. Zapomněli na své přátele
Nejen rodina, ale i přátelé hrají v našem životě důležitou roli. Doktor William J. Chopik dokonce tvrdí, že nejednou dlouhodobé a stabilní přátelství mohou být pro nás cennější, než rodinné vztahy .
Pokud máte u sebe přátele, kteří při vás stáli v dobrém i ve zlém, víte si určitě vážit cennost takového přátelství. To, jak je důležité samotné přátelství, si dobře uvědomují i lidé na smrtelné posteli. Litují, že vytesnili ze svého života skutečných přátel. Proto nedělejme stejnou chybu.
5. Zapomněli prostě žít
Lidé na smrtelné posteli často litují to, že zapomněli na to nejdůležitější. Na to, jak důležité je skutečně žít a pěstovat vnitřní štěstí . Najít a rozvíjet v sobě ten pocit, který není výsledkem nějaké náhody, ale vnitřního rozhodnutí. Umírající lidé nejednou litují to, že hodně energie a pozornosti věnovali nepodstatným hádkám a banality. I věda už dokázala, že štěstí je věcí volby. Proto je důležité stanovit si ho za hlavní životní prioritu.
Téma umírání rozhodně není jednoduchá. Nicméně pokud víme, co lidé tváří v tvář smrti nejvíce litují, máme šanci změnit svůj vlastní žebříček hodnot. Můžeme se poučit z jejich chyb. A žít autenticky. Ještě dokud není pozdě.
závěr:
Asi jen těžko se může člověk žijící dnes a nyní s vědomím, že celý život má před sebou, zamyslet na podobnými věcmi. Zapamatujte si tedy tyto lítosti a snažte se přežít každý den tak, abyste nebyli ničemu podobnému vystaveni.
