Nikdo neví, v jaký zlomový bod osudová hodina udeří a co nás přesně přenese z pozemského světa do světa nám neznámého. A přesto na světě existují lidé, kteří toto období znají. Tajemná a nepochopitelná intuice – to je to, co vám umožní zjistit toto tajemství za sedmi pečetěmi.
“Mé ženě bylo jen 20 let, přišla večer domů z práce a lhostejně upustila od fráze:” Jak jsem unavená, možná budu odpočívat v příštím světě, “píše Grigory Doronin ze Sergiev Posad. – Následujícího dne jsme se stali autonehodou. Moje žena zemřela, ale já jsem přežil …
“Minulé léto jsme s manželem přišli do města, kde jsem se narodila, a nějakou dobu jsem vyrůstala, abych žila se svými rodiči,” říká ve svém dopise čtenářka Samary Inna P. –
Jakmile stál na balkóně a díval se na krajinu s výhledem na Volhu, najednou řekl: „Uvěříš, že tady zemřu?“ Samozřejmě mě tato otázka překvapila – můj manžel byl naprosto zdravý. O několik týdnů později však náhle zemřel na srdeční selhání.
Existuje mnoho podobných příkladů. Američtí lékaři William Green, Stefan Goldstein a Alex Moss, kteří studovali fenomén smrti, studovali tisíce anamnéz náhle zemřelých pacientů. Jejich data ukazují, že většina lidí měla představu o jejich zániku. Je pravda, že jejich předvídavost nespočívala v prorockých výpovědích nebo v přípravách na pohřeb, ale ve zvláštním psychologickém stavu a často v touze dát si do pořádku své záležitosti.
Ukazuje se, že mnoho lidí krátce před smrtí prožívá depresivní stav, který může trvat týden až šest měsíců. Lékaři se domnívají, že hormonální změny v těle způsobují tuto podivnou melancholii. A psychologickou funkcí zdánlivě bezdůvodného zoufalství je připravit centrální nervový systém na nevyhnutelnou smrt. Tato verze odpovídá názoru sdílenému mnoha vědci, že smrt je prostě přechod vědomí do jiné formy bytí, do energetické roviny existence. Jinak proč tělo potřebuje takovou „psychologickou přípravu“? Koneckonců, nejen zjistit: brzy se všechno jednou provždy zastaví?
Jaká je podivná schopnost lidí předvídat smrt? Odpověď na tuto otázku dává „Tibetská kniha mrtvých“. Podle východních přesvědčení je člověk stvoření skládající se ze dvou druhů hmoty: husté a jemné. Hustá hmota tvoří fyzické tělo člověka. Subtilní tvoří jeho duchovní podstatu, zejména subtilní tělo neviditelné pro běžné vidění – jakousi skořápku duše. Smrt není nic jiného než oddělení jemnohmotného těla od fyzického. Jemnohmotné tělo má svou vlastní auru, kterou mohou vidět jasnovidci. Záření této aury nám umožňuje určit stav lidského zdraví. Aurodiagnostika se již dlouho používá v psychickém uzdravování. Lidé s astrálním viděním mohou předvídat smrt člověka z aury.
Ale proč je člověku dána tato hrozná předtucha? Dala příroda tomuto signálu nějaký význam? O tomto skóre existuje jedna zajímavá hypotéza. Vědci již dlouho věděli o skutečnosti odhalené v průběhu laboratorního výzkumu: před smrtí buňky živého organismu vydávají náhlé uvolnění radioaktivních paprsků. Polský fyzik Janusz Slavinsky navrhl, že tento proud vln, který má poměrně silnou povahu, je schopen zachytit informace o životě umírajícího tvora, včetně zachování fragmentů vědomí a paměti. Není to hlavní účel posledního signálu umírajících buněk?
Všechna duchovní učení také hovoří o pokračování života po smrti. Aura, která zmizí před smrtí, jako každý druh kosmické hmoty, se nerozpustí beze stopy ve vesmíru. Spolu s energetickým komplexem člověka (subtilního těla) přenáší do druhého světa všechny informace o umírajícím tvorovi, jinými slovy o jeho vědomí. Pouze fyzické tělo umírá, zatímco vědomí nadále existuje jako sraženina energie. Radioaktivní záření biologické tkáně v době smrti zjevně dává jemnohmotnému tělu poslední impuls a posílá nesmrtelnou duši do rozlehlosti vesmíru.
