Chemoterapie jako lék na rakovinu údajně zachránila miliony životů. Je však také známý svými hroznými vedlejšími účinky.
Volba léčby rakoviny je zcela na každém jednotlivci. Zajímavé však je, že většina lékařů se pro chemoterapii nerozhodne, pokud sami zákeřnou nemocí onemocněli.
Jak uvádějí autoři nedávné studie:
“Naše studie přinesla otazníky ohledně důvodů, proč lékaři chemoterapii svým pacientům doporučují a předepisují, ale pro sebe se ji rozhodnou odmítnout”.
Než se pustíme do rozluštění této malé záhady, podívejme se nejprve na několik statistických údajů.
Rostoucí výskyt rakoviny. Technologie, pokroky v diagnostice a léčbě nemocí a zvyšující se životní úroveň umožnily, že lidé dnes žijí déle než v minulosti. S rostoucím věkem však roste i potřeba zdravotní péče. V roce 2005 mělo až 50 % obyvatel USA alespoň jednu chronickou nemoc. Údaje ze Slovenska nemáme k dispozici, ale údaj bude podobný. Rakovina je jednou z hlavních příčin úmrtí na světě. Jen v USA se na její léčbu ročně vynaloží více než 150 miliard dolarů. Kromě toho se v posledních šesti měsících života pacienta dramaticky zvyšuje potřeba různých typů lékařů. Zároveň roste počet lidí, kteří chtějí strávit poslední chvíle svého života doma se svou rodinou. Toto přání vysloví až 80 % pacientů.
Otázka tedy zní: proč onkologové trvají na tom, aby i starší lidé podstupovali invazivní a stresující léčbu, obvykle chemoterapii nebo radioterapii?
Co ukázal průzkum mezi lékaři zabývajícími se rakovinou?
Zajímavá studie vědců ze Stanfordovy univerzity odhalila, že ti samí lékaři, kteří za svého života důrazně prosazovali chemoterapii u svých pacientů, ji sami odmítali.
Studie byla opakována dvakrát – jednou v roce 1989 a podruhé v roce 2013. Výsledky byly v obou obdobích v podstatě stejné.
Vědci zjistili, že 88,3 % lékařů ve studii z roku 2013 nechtělo na konci života podstoupit vysoce intenzivní chemoterapii.
Lékaři specializující se na intenzivní péči, pediatrii, gynekologii a anesteziologii hodnotili chemoterapii o něco pozitivněji než lékaři chirurgie, ortopedie a radiační onkologie.
Výzkumníci k tomu dodávají:
“Drtivá většina lékařů se rozhodla nepodstoupit terapie, které by jim teoreticky mohly prodloužit život. Tyto terapie si zvolilo pouze 11,7% z nich. Navzdory pokrokem ve vědě a technologiích za posledních 23 let nastal u lékařů v tomto směru jen velmi malý posun. “
Vědci, kteří se na studii podíleli, se snažili odpovědět na otázku, proč tomu tak je.
Důvody, proč lékaři odmítli chemoterapii
Po vyvození závěrů studie se vědci dále zabývali možnými důvody, které by mohly vysvětlit chování lékařů, kteří odmítají chemoterapii.
Zjištění odpovědi bylo o to více šokující, že dotyční lékaři ji předtím svým pacientům důrazně doporučovali.
Zde jsou důvody, které vědci předpokládají:
1. Lékaři byli během svého života svědky velkého množství bolestí a utrpení
Lékaři, kteří odmítli chemoterapii, byli během své aktivní kariéry svědky mnoha nejen světlých, ale hlavně temných chvil svých pacientů.
Je možné, že když viděli nesmírné utrpení způsobené chemoterapií, rozhodli se ji sami odmítnout.
2. Byli přehnaně optimističtí
Lékaři mají někdy tendenci být příliš optimističtí ohledně zdraví svých pacientů a mohou špatně odhadnout očekávanou délku jejich života.
Takový optimismus vedl ke stupňování léčby až do bodu, kdy bylo nesporně jasné, že pacient umírá. Výsledkem tohoto přístupu však bylo, že na konci života museli tito pacienti snášet hrozné vedlejší účinky chemoterapie, místo aby v klidu dožili doma s rodinou.
Je sice dobré, aby lékař pacienta na cestě k uzdravení povzbuzoval, ale je škodlivé, pokud je takový lékař slepý k pacientovým potřebám a přáním.
3. Kultura maximální intervence
V současném systému zdravotní péče stále přetrvává mentalita maximální intervence bez ohledu na její účinnost.
Každý chce mít po svém boku lékaře, který bude bojovat za uzdravení pacienta. Problém však nastává, když tak učiní proti vůli pacienta jen proto, že věří v předepsanou léčbu.
4. Lékaři jsou vysoce odměňování za invazivní procedury
Hroznou pravdou je, že současný medicínský systém štědře odměňuje nemocnice a lékařů za vysoce invazivní procedury.
Velká část rozpočtu zdravotnictví se míjí na pacienty v jejich posledním roce života a 40% této části rozpočtu jde na pacienty v jejich posledních 30 dnech života.
Pokud tedy lékaři samotní si nestojí za léčbami a procedurami, které ordinují jiným, pak je zjevně něco shnilé ve zdravotnictví a vyžaduje to změnu.
Zvolte si pro sebe správnou možnost
Přemýšlet o rakovině, konci svého života nebo o konci někoho blízkého může být srdcervoucí. Doufejme, že na to nebudete muset v nejbližší době myslet.
Pokud se vás to však týká, dejte si dostatek času na rozmyšlenou, abyste si promysleli své potřeby a přání. Pak se poraďte se svým lékařem.
Nezapomeňte, že v případě lékařských zákroků není nic černobílé. Každý člověk je jiný, potřebuje jinou léčbu a jeho reakce na léčbu může být odlišná. Při rozhodování vždy zvažte, co je pro vás nebo vaši rodinu nejlepší.
Nezapomeňte také, že tato studie zkoumala postoje lékařů k chemoterapii na konci života, nikoli na začátku nemoci.
Při rozhodování, zda zvolit intenzivní léčbu, jako je chemoterapie, nebo šetrnější postupy, si zjistěte co nejvíce informací o nemoci a dostupných léčebných postupech.
Nebojte se také klást svému lékaři spoustu otázek, abyste měli dostatek informací k odbornému rozhodnutí – ať už pro sebe, nebo pro své blízké.
