V podobných okamžicích si často přejeme mít velmi racionální a ryze technicky orientované uvažování. Jaké blaho je, nechat si rozumem vysvětlit, jakým způsobem pracuje hrací strojek a jak jednoduše může k takovým občasným rozezvučením dojít. Jenže někdy to zkrátka nejde, fantazie se vzpírá a rozum ji nemůže zkrotit, a to i přes to, že vůbec nejste příznivcem esoterických nauk a „duchaření“ nepatří k vašim koníčkům.
Kdo k vám chodí?
Samozřejmě by vám to s naprostou jistotou dokázali vysvětlit příznivci nejrůznějších duchovních učení a náboženství. Jenže každé takové vysvětlení by bylo trochu jiné. Podle jedněch by to byli předci, příbuzní, andělé, jindy duše uvízlá mezi nebem a peklem, duch mající na zemi nějaký nesplněný úkol, zlomyslný démon… Další budou tvrdit, že se jedná o jakousi nahromaděnou energii, obvykle samozřejmě negativní, která se v daném místě uvolnila během nějaké značně nepříznivé situace (rodinná tragédie, násilný čin, dlouhá těžká nemoc atd.). Ateisté i velmi racionálně založení jedinci budou mít jistě v rukávu nějaké logické vysvětlení prapodivných jevů, jakými může být vrzání podlahy velmi silně připomínající kroky, samovolné zapnutí nějakého spotřebiče, nenadálé zabouchnutí dveří, zhasnutí či rozsvícení světla pod.
Na koho se to dítě směje? A proč kňučí pes?
Někdy vás až zamrazí, když vidíte, jak se vaše dítko už několik dní pravidelně zahledí do prázdného kouta, načež se rozchechtá se na celé kolo, nebo naopak začne usedavě plakat a schovávat se. Ono k mrazení úplně postačí obyčejné, horečkou snadno vysvětlitelné, blouznění. Rozpálené dítě křičí strachem a odhání kohosi, kdo postává v rohu pokoje, a vy máte i přes naprosto racionální příčinu velmi nepříjemný pocit v zádech. Kapitolou sama o sobě jsou dětské noční děsy, kdy děti v polobdělém stavu opakovaně potkávají tu samou postavu a nepříjemný pocit pomalu (ale jistě) přenášejí i na vás. Do toho všeho najednou zneklidní i váš rodinný miláček, aby za okamžik vykníkl a zalezl pod stůl.
Co pomůže?
Noc má, jak věřili i naši předci, magickou moc. Duchové nebo „duchové“ k nám obvykle nechodí za jasných slunečních dní (i když dusná nedělní poledne mají též zvláštní atmosféru), ale v drtivé většině případů v noci. Nevím, jaký názor má na věc duch, ale osobě živoucí obvykle poskytne první pomoc světlo – zkrátka se trochu uklidníme a začneme racionálně přemýšlet. Mnohým z nás též pomůže, když na nezvaného návštěvníka promluvíme; třeba ho pouze poprosíme, aby odešel.
Pocit že doma straší?
Pokud jsme moci „ducha“ a hlavně moci strachu propadli víc, než je zdrávo, a máme zkrátka pocit (ať už je skutečnost jakákoliv), že nám v domě opravdu straší, možná pomůže to, co pomáhá většině dětí a některým dospělým – modlitba. Možná máte věřící kamarádku, tak jí prostě poproste, ať se u vás doma pomodlí. Vás modlitba uklidní, zlomyslného ducha zastraší, vlídnému pomůže tam, kam touží odejít.
