Tento článek vychází ze svědectví služebně staršího lékaře pracujícího v anglické nemocnici v regionu Surrey. Svědectví bylo poprvé zveřejněno na The Bernicean.
Ačkoli momentálně nedokážeme ověřit jeho identitu, jsme toho názoru, že čtenáři by o něm měli vědět a to ze dvou důvodů.
Prvním důvodem jsou podobné svědectví z jiných ověřených zdrojů. No a druhým důvodem je fakt, že poukazuje na znepokojivý stav, který momentálně panuje ve zdravotnickém systému.
Svědectví anglického lékaře
Jsem konzultantem v jedné významné nemocnici metropolitního regionu Surrey.
O tom, že jsme významná nemocnice, říká skutečnost, že máme i pohotovost, což běžně nebývá zvykem u menších nemocnic ve Velké Británii.
Před časem jsem poskytl interview jednomu aktivistovi bojujícímu proti restriktivním pandemickým opatřením, kterému jsem odhalil svou totožnost. Od té doby jsem však změnil názor a momentálně mohu poskytovat informace pouze anonymně.
Názor jsem změnil, protože všichni zaměstnanci nemocnice, bez ohledu na svou pozici, byli varováni, že pokud budou poskytovat rozhovory jakýmkoli médiím (ať už mainstreamovým nebo menším), tak mohou být okamžitě propuštěni z práce bez vyplacení mzdy.
Já mám rodinu a malé děti a toto bych jim nemohl udělat. Proto tohoto času svou identitu nemohu zveřejnit, ale chtěl bych prohlásit následující …
Skutečné a hlášeny počty případů COVID-19
Podle mého názoru a také názoru mnoha mých kolegů, neexistuje žádná pandemie koronavirus, tedy určitě ne v regionu Surrey. Od kolegů z jiných regionů napříč krajinou však poslouchám totéž.
Naše nemocnice má v běžném roce kolem 350 tisíc ambulantních pacientů, 95 tisíc hospitalizovaných pacientů a okolo 100 tisíc pacientů, jejichž ošetří na pohotovosti.
V měsících březen až červen (včetně) bychom běžně očekávali okolo 100 tisíc ambulantních pacientů, 30 tisíc hospitalizovaných a 30 tisíc pacientů na pohotovosti. Avšak tento rok je to až o 95% méně ve srovnání s uvedenými čísly. V podstatě, od března až dosud jsme téměř prázdní.
Na začátku bylo zaměstnancům, kteří na toto poukazovali, řečeno, že sloužíme jako záložní nemocnice, která má pohltit nával covidových pacientů. Ten “nával” se však nikdy nekonal.
Těm, kteří nadále zpochybňovaly, bylo později vedením nemocnice mluvené, že je to “pro větší dobro” nebo, že se tím “chrání zdravotnický systém před kolapsem”. Nyní je to už jen “Buď tiše, nebo nedostaneš výplatu”.
Těch pár případů covidových pacientů, kterých jsme měli, byly opakovaně testování a každý jeden pozitivní test se počítal jako “nový případ”. To znamená, že čísla nemocnosti vykazované v oficiálních statistikách se téměř exponenciálně nafoukly.
Podle mého odhadu jsou čísla pacientů s COVID-19 hlášeny nemocnicemi vládě nafouknuté oproti skutečnosti tak 5 až 10 krát.
Nikdy zde nebyla žádná pandemie a uvedená fakta vysvětlují, proč ve Velké Británii bylo o tolik více případů nákazy koronavirus oproti ostatním evropským zemím.
Po městě běhají prázdné sanitky se zapnutými majáky a sirénami
Provozovatelé záchranek proháněla městem prázdné sanitky během karantény a v této praxi pokračují dosud.
Pod “preháňajúcimi se sanitky” mám na mysli takové, které mají zapnuté majáky a sirény, ačkoli nevezou ani nesměřují k žádnému pacientovi.
Podle mě to dělají proto, aby u obyvatelstva vytvářely dojem, že o ambulance je větší poptávka než je ve skutečnosti.
Záchranáři nosí roušky a jiné ochranné pomůcky pouze tehdy, když je vidí lidé. Jakmile jsou mimo očí veřejnosti, roušky si skládají a také nedodržují vzájemné odstupy.
O ochranných opatřeních jsem slyšel množství vtipů.
Kolegové se nepřestávají udivovat, jak přes upozornění na obalech roušek, že nezabrání přenosu virů, je lidé stále ve velkém nakupují a nosí, protože jim tak nakázali politici.
Lidé umírají kvůli zrušeným operacím
V naší nemocnici jsme porušili většinu plánovaných operací.
Jde o operace, na které lidé čekali věčnost kvůli pořadníku a dlouhým čekacím lhůtám. Dokonce i akutní operace byly výrazně omezeny.
Výsledek je jasný
V těch lepších případech se lidem odepřela základní zdravotní péče. V těch horších případech se lidé nechali zemřít, nejednou ve stresu a bolestech.
Jak se falšují úmrtní listy
Co se týče úmrtních listů, tak všichni zaměstnanci, kteří je vypisují, byly proškoleni, aby všude, kde je to i jen trochu možné, uváděli jako příčinu úmrtí komplikace způsobené onemocněním COVID-19.
Dokonce i tehdy, když pacient neměl žádné příznaky této nemoci nebo v případech, kdy vůbec nebyl testován. Podle mě jde o podvodně vyhotovené úmrtní listy. Toto je jedním z hlavních důvodů nafouknutých statistik úmrtí na nový koronavirus.
Faktem zůstává, že bez ohledu na to, na co člověk v nemocnici skutečně skonal, tak na jeho úmrtním listu svítí “COVID-19”.
Jako součást své výpovědi jsem uvedl i podrobné instrukce od vlády ohledně vystavování úmrtních listů. Tam je jasně doložena účetními doklady, jak vláda povzbuzuje lékařů uvádět COVID-19, pokud už ne jako hlavní faktor, tak alespoň jako spolu-faktor úmrtí.
Pamatujte si, že samotné onemocnění COVID-19 vás nedokáže zabít. To, co zabíjí, jsou komplikace způsobené virem, obvykle jde o věci jako jsou zápal plic a jemu podobné příznaky.
Ve skutečnosti jsou však tyto příznaky neskutečně vzácné. Přesto jsou uvedeny na velkém počtu úmrtních listů vydaných za poslední měsíce.
Každý úmrtní list, kde je byť jen zmíněný COVID-19, i když nebyl hlavní příčinou úmrtí, se v oficiálních vládních statistikách počítá jako úmrtí na COVID-19.
Upřímně věřím tomu, že mnohé úmrtní listy, hlavní ty pro lidi nad 65 let, byly vystaveny podvodům, a že uváděná příčina úmrtí COVID-19 není to, co opravdu způsobilo smrt daného člověka.
V některé čtvrteční večery jsem zůstal sám ve své ambulanci a plakal jsem, zatímco kolegové na chodbě oslavovali, zpívali či tancovali.
Je mi na zvracení z těch všech reklam a sloganů, které “děkují zdravotníkům” či “jak jsme v tom všichni spolu”. Ve skutečnosti nejde o žádnou sounáležitost, ale rozdmýchávání neodůvodněného strachu.
Pár slov na závěr
Ve zdravotnictví je mnoho dobrých lidí. Nežádám odpuštění pro sebe, ale pro ně.
Mnozí z nich jsou mizerně placeni a do zdravotnictví přišli ze správných důvodů, ale jsou neustále šikaně a zastrašování, že “pokud nebudou držet hubu, tak nebudou mít za co jíst”.
Věřím tomu, že pokud by se našel způsob, jak těmto lidem zajistit bezpečnost před represemi ze strany vedení nemocnic, nastalo by tsunami whisleblowerov (těch, co vyjdou s pravdou ven).
Nepochybuji, že toto by pak pomohlo ukončit celou tuto brutální šílenost. S tím, čeho jsem svědkem, se mi žije stále těžší a těžší. Je mi líto, že se to stalo.
Na závěr bych chtěl říct už jen tolik: Politici se nezměnily, to jen naše země udělala fatální chybu, že jim začala bezpodmínečně důvěřovat.
