Každý rodič ví, že jeho dítě jednoho dne jednou dospěje. Pak je už na něm, aby ho uměl nechat žít si svým životem. Totéž udělala i žena z následujícího příběhu …
“Před měsícem se můj syn rozhodl, že si domů přivede dívka.”
Mami, tohle je moje Zoja. Milujeme se a budeme spolu žít.
Jako každá milující matka, jsem svému synovi přála hodně štěstí.
Chtějí spolu žít, ať žijí, nebudu jim v tom bránit.
Dobře synku. Když budete v kuchyni, dejte si čaj.
Já ti přichystám věci.
Jak to myslíš, že mi posbíráš věci? – řekl syn překvapeně.
Dívala jsem na něj, jak byl upřímně zmatený. Bylo vidět, že mi nerozumí, musela jsem mu to tedy vysvětlit:
Chlapec s přítelkyní chtěli bydlet s mámou
Tak k věci. Nyní ti shromáždím tvé věci a vy půjdete spolu žít. Vždyť právě to chcete!
No, ale víš, že pronájem bytu je velmi drahý a my na to nemáme, protože jsme studenti. Mysleli jsme si, že budeme žít tady. Nebudeme tě rušit. Matčina odpověď je však šokovala …
Zní to dobře, ale já sama jsem 10 let žila s tchyní, dokud jsme si s manželem nepořídili byt. Je přirozené, že vztahy mezi námi se začaly postupně zhoršovat. Teď by mi to možná nevadilo. No 1-2 měsíce později mnou budou šít všichni čerti:
Reakce matky
Budu na ně křivě koukat, budu vše komentovat a budu je chtít vyštvat z domu. Nepotřebuji takové štěstí. Zoja, nevíš si ani představit, před jakým peklem jsem tě ochránila.
Ne, synku. Pokud se domníváš, že si dost starý na to, aby si žil se svou milovanou, postarej se o to, aby si vám mohl poskytnout společné bydlení. Toto znamená být dospělým: najít si práci a pronajmout si byt. Klidně to může být i levnější a skromnější pokoj! Potom žitě spolu, jak se vám líbí.
Takže to znamená, že můj byt se změní na internátní pokoj a přistěhuje si tu cizího člověka – to ano. No žít o samotě s cizími lidmi, to ne. Zajímavé.
Závěr
Zoja, miluješ mého syna? Myslím, že ano, protože chcete spolu žít.
Ano. Miluji vašeho syna. Velmi.
Milujete se navzájem, iv ráji na zemi i v chatrči. Mám pravdu, Zoja?
Ano, správně. Souhlasím s garsonkou, jen abychom byli spolu.
Nuže, synku, ať tak bude. Věř mi, Zoja ti poděkuje za mou nepřítomnost. Zařiďte si život bez mé kontroly a účasti.
O půl hodiny později poté, co jsem za nimi zavřela dveře, jsem spustila obrovský pláč. Nechat si doma syna s nevěstou bylo pro mě obrovským pokušením.
