Obsah článku
V českých výchovných ústavech se odehrává situace, která znepokojuje nejen odborníky, ale i veřejnost. Mladiství umístění v těchto zařízeních často bez problémů odcházejí na vycházky – a mnozí se během nich dopouštějí kriminální činnosti. Krádeže, násilí, znásilnění i distribuce drog – to je realita, kterou popisují policisté i pracovníci ústavů. Ředitelé však přiznávají, že jim často chybí pravomoci těmto excesům zabránit.
Z ústavů rovnou do ulic – a do problémů
Podle alarmujících statistik mizí každý rok z výchovných ústavů stovky mladistvých. Část z nich se dopouští trestné činnosti hned po opuštění zařízení. Podle ředitelů je problém v legislativě – i rizikovým jedincům musí být umožněny vycházky, a i když je podezření, že mohou ohrozit okolí, pracovníci ústavů nemají pravomoci jim v odchodu zabránit.
Případy násilí i znásilnění
Média upozorňují na řadu konkrétních případů, kdy mladiství z ústavů páchali závažnou trestnou činnost. V několika případech došlo ke znásilnění, jindy k brutálním napadením a loupežím. V některých regionech se policie potýká i s případy, kdy útěkáři prodávají drogy nebo je sami zneužívají.
Ředitelé ústavů: Máme svázané ruce
Ředitelé výchovných zařízení se brání, že jsou bezmocní. „Legislativa je nastavena tak, že musíme umožnit vycházky, i když máme podezření, že dotyčný uteče nebo spáchá trestný čin. Nemáme nástroje, jak tomu zabránit,“ říká jeden z nich.
Veřejnost se bojí, politici mlčí
Občané vyjadřují rostoucí obavy. „Chodí nám po ulici lidé, kteří by měli být pod dohledem, a stát nic nedělá,“ zní časté komentáře. Politici zatím výraznější řešení nenabízejí. Někteří připouštějí, že je třeba změnit zákony, ale návrhy zatím chybí.
Volání po změně zákona sílí
Zástupci ústavů i policie žádají změnu legislativy, která by umožnila efektivnější dohled a omezení volného pohybu nebezpečných jedinců. Bez toho podle nich nelze zajistit bezpečnost obyvatel ani ochranu samotných mladistvých, kteří často skončí zpět ve vězení nebo znovu na útěku.
