Majka fialová (Meloe violaceus) je asi 2-4 cm dlouhý brouk z čeledi majkovitých (Meloidae).
Majka fialová
V současné době ho můžeme vidět zejména na květenních květech ve volné přírodě a při procházkách po městě nebo při sběru oblíbené medvědí cibule.
Mnoho lidí však neví, že májovka je nejen ohroženým, ale také jedním z nejjedovatějších živočichů na našem území.
Nedoporučuje se je chovat po ruce. Při jejich zmáčknutí se vylučuje nažloutlá tekutina – hemolymfa, která připomíná kapičky oleje.
Nebezpečný jed
Tato tekutina obsahuje nebezpečný jed. Pokud se dostane na kůži, může způsobit nebezpečnou alergickou reakci, která velmi ztíží hojení postiženého místa. Navíc v dávce 30 mg může být pro člověka smrtelná.
Rádi bychom upozornili, že v posledních letech představuje problém pro děti i dospělé.
Samičky jsou větší než samci, což slouží jako pozdější stadium reprodukčního cyklu. Vývoj matky je však poměrně obtížný.
Častý výskyt
Dnes je i přes jejich složitý vývoj vídáme na každé procházce a je jich poměrně dost. Májka může naklást až tisíce vajíček, z nichž se později líhnou malé larvy zvané triunguliny.
Zajímavostí je, že tato larva ihned po vylíhnutí vyleze na květ. Tam se třemi háčky přichytí na hmyz, obvykle včelu nebo čmeláka.
Larva se musí dostat do úlu, kde se nejprve živí včelími vajíčky. Dosud byla mylně nazývána “roztočem včelím”, zejména včelaři, kteří ji považovali za samostatný druh.
Závěr
Poté se promění v druhou larvu. Nyní se živí včelími larvami a medem a je pro včelaře opravdu nepříjemným parazitem.
Později se vylíhne dvakrát. Poté se vyvine ve třetí instar larvy, která přezimuje. Na jaře se přemění ve čtvrtý instar larvy, která se zakuklí a z kukly se vylíhne jako dospělý brouk.
Dospělý majka se však nyní živí rostlinnou potravou. Nejraději hoduje na okvětních lístcích nebo listech.
