Jelikož se nový koronavirus v únoru a březnu 2020 rychle rozšiřoval, mnoho vlád zavedlo přísná blokovací opatření. Díky obrovskému úsilí veřejnosti se těmto zemím podařilo zpomalit pandemii.
Kombinací různých přístupů v oblasti veřejného zdraví, zemím jako Slovinsko a Nový Zéland se podařilo odstranit virus v rámci svých hranic. Ostatní země, včetně Spojeného království, dosáhly významného pokroku při zastavování šíření choroby. Blokování však vedlo k značným hospodářským a sociálním ztrátám v zemích, kde se uplatňovaly přísná opatření na distancování se od společnosti. Vlády i veřejnost, chtějí začít odstraňovat omezení a vrátit se do normálního života.
S uvolněním pravidel blokování se ozývají varování týkající se možného opětovného výskytu případů COVID-19, takzvaná druhá vlna. Druhá vlna španělské pandemie chřipky v letech 1918 – 1920 byla obzvláště devastující, stejně jako druhá vlna epidemie H1N1 v letech 2009 – 2010. Co se dá udělat, aby se zabránilo druhé vlně COVID-19?
Aby se virus mohl šířit, potřebuje zásobu vnímavých a infikovaných hostitelů a úspěšný přenos. Tyto faktory jsou vhodně zachyceny reprodukčním číslem R, což je průměrný počet nových případů způsobených jedním infikovaným jedincem.
Hodnota R nad 1 znamená,
že počet případů stoupá, zatímco pod 1 klesá. Před zablokováním se odhadovala hodnota R pro koronavirus mezi dvěma a čtyřmi. Země jako Čína, Jižní Korea, Nový Zéland, Spojené království a většina evropských zemí nyní snížily tuto hodnotu pod jedna. V jiných zemích, například ve Švédsku nebo v Rusku, zůstává hodnota R blízko 1 nebo nad 1, což odráží nárůst počtu případů. Vztah mezi populačním chováním a hodnotou R je komplikovaný, ale stále můžeme tento koncept použít k ilustraci toho, jak by se mohla objevit druhá vlna.
Pokud jsou v populaci náchylní a infikovaní lidé, virus se může šířit. Shromažďují se důkazy, že první vlna epidemie měla za následek pouze omezenou imunitu, výrazně pod úrovní imunity. Existuje také část populace, ve kterých virus nejen přežije, ale se i nadále šíří. Přenos v domovech péče v současnosti představuje v mnoha zemích velké procento případů.
