Zapomínání je stejně důležité jako pamatování.
Jste inteligentní?
Už jste někdy závistivě hleděli na spolužáka nebo kolegu, který si pamatoval úplně všechno, zvládl každý test nebo složil zkoušku bez sebemenších problémů?
Myslel sis, že je chytřejší než ty? Vědci zjistili, že tomu tak vždy není.
Dobrá paměť nemusí nutně znamenat vysokou úroveň intelektu.
Mozek je předurčen k zapomínání
Mozek je od počátku naprogramován tak, aby zapomínal a pamatoval si jen určité věci.
Zapomínání je klíčovým prvkem při přijímání informovaných rozhodnutí.
Proto je zapomínání stejně důležité jako pamatování.
Co je cílem našeho mozku?
Podle Paula Franklanda a Blakea Richardse, vědců z Torontské univerzity, vyžaduje zapomínání od mozku velké úsilí.
Společný výzkum je přivedl k závěru, že proces zapomínání není pro lidský paměťový systém o nic méně důležitý než zapamatování.
Frankland a Richards se domnívají, že účelem zapamatování rozhodně není uchovat si nejdůležitější informace po určitou dobu.
Skutečným cílem je optimalizovat proces informovaného rozhodování na základě relevantních informací.
Účel zapomínání
Blake Richards říká: “Skutečným účelem zapamatování je optimalizace rozhodovacího procesu.
Je důležité, aby se mozek dokázal zbavit nepotřebných informací a soustředil se na věci, které vám pomohou činit informovaná rozhodnutí.”
Pokud si tedy pamatujete pouze téma rozhovoru nebo sociální interakce, znamená to, že váš mozek zapomněl detaily, ale vytvořil si jednoduché vzpomínky, které jsou užitečné a nezbytné pro informované rozhodování a vytváření prognóz.
Soustředěná pozornost na zapomínání
Předchozí neurobiologický výzkum paměti se zaměřil na buněčné mechanismy uchovávání informací, tzv. perzistenci.
Pomíjivosti paměti nebyla věnována taková pozornost. Doposud se obecně předpokládalo, že neschopnost zapamatovat si něco je způsobena selháním mechanismu vyhledávání informací.
Paul Frankland k tomu vysvětluje: „Nalezli jsme závažné důkazy existence mechanismů vedoucích ke smazání vzpomínek. Odlišují se od těch, které naopak odpovídají za jejich uchování.“
Jaké mechanismy za tím vším stojí?
Jedním z nich je oslabení a zánik synapsí (spojení) mezi jednotlivými buňkami, v nichž jsou zakódovány určité informace.
Výzkum ve Franklandově laboratoři naznačuje, že dalším takovým mechanismem je proliferace neuronů v hipokampu (část mozku ve střední části spánkového laloku). Při jejich integraci nahrazují nové synapse stávající neuronové řetězce.
V důsledku toho se informace na nich uložené přepisují, což ztěžuje přístup k nim. To vysvětluje dětskou zapomnětlivost – dětský hipokampus produkuje více neuronů.
Proč si nemůžeme vzpomenout?
Jaký je skutečný důvod, proč mozek vynakládá tolik energie na zapamatování a zapomenutí? Pokud věříte Blakeu Richardsovi, existují dva důvody, proč se snažíme na něco zapomenout.
Zaprvé – v neustále se měnícím světě stárnoucí data rychle ztrácejí svůj význam a relevanci. Snažíte se v tomto světě přežít, ale váš mozek je neustále bombardován protichůdnými vzpomínkami a je těžší se správně rozhodnout.
Za druhé, zapomínání nám pomáhá činit informovaná rozhodnutí, protože nám umožňuje propojit minulé zkušenosti s novými.
Richards říká: “Vždycky si idealizujeme někoho, kdo umí odpovědět na nějakou sportovní otázku, ale smyslem paměti rozhodně není pamatovat si, kdo vyhrál Stanley Cup v roce 1972. Smyslem paměti je stát se někým, kdo to dokáže. A to hodně závisí na schopnosti zapomenout.”
