Můj otec beztrestně bil maminku a sestru,” přiznala česká zpěvačka a herečka Světlana Nálepková (62).
Světlany psychiku poškodil její otec
Po většinu života byla nešťastná a často se pohybovala na pokraji smrti. S
větlana Nálepková (62), česká herečka a zpěvačka, se nám v otevřeném prohlášení svěřila, že její psychiku poškodil vlastní otec. Alkoholik, násilník, hrdý komunista Ondřej Pýtkové.
Jako plukovník Československé lidové armády a bratr hrdiny Sovětského svazu Jana Nálepky, důstojníka a partyzánského velitele, požíval v totalitním režimu neomezených výsad a privilegií. Dokonce i ve své vlastní rodině je uplatňoval hrubým způsobem.
Byl agresivní
“Byl agresivní, nedokázal se ovládat. Fyzicky napadl mou matku, pak mou sestru a mě. Mlátil nás hlava nehlava a někdy nás dokonce odvezl do nemocnice,” přiznala Světlana. Roky neustálého stresu a strachu u ní vyvolaly psychické problémy a pravděpodobně si ani po dvou rozvodech nedokázala najít stálého partnera.
V dobách největšího zoufalství hledala pomoc v regresní terapii, tibetském učení, buddhismu a józe. Pravidelně cestuje do Himálaje, aby si pročistil mysl. “Když můj otec umíral, styděl jsem se, že mi to není líto. Pak jsem si uvědomil, že vítězství spočívá v tom, že mu odpustím a necítím k němu nenávist.”
Své trauma využila pro psaní písní
Kořeny Světlany Nálepkové sahají na východ. Její matka byla česká učitelka s ruskými předky a otec byl vojenský důstojník z města Smižany na východním Slovensku nedaleko Spiševoary.
“Když ti řeknu, kde se potkali, budeš se smát. Bylo to na koncertě Alexandrovců,” začala Světlana vesele. “Setkali se s ním na hudebním festivalu Josefa Bednárika v Brně, kde vystupovala s vlastním večerem šansonů. Netajila se tím, že utrpení, kterým prošla, jí pomohlo lépe se vcítit do textů smutných písní a interpretovat je.
Po svatbě se její rodiče usadili v Praze, kde se narodila ona i její o pět let starší sestra Taťána. Světlana Nálepková otevřeně hovoří o svém těžkém osudu. Jen občas se její hlas zadrhne, když popisuje hrůzy. “Moji rodiče se nikdy neměli potkat. Moje matka byla intelektuálka, kterou přitahovalo umění, a otec byl tvrdý voják, který chodil v uniformě. Nefungovalo by to,” říká rozhodně.
Podle její dcery si otec své drastické způsoby přinesl z dětství. – Měl osm sourozenců. Pokud někdo z nich něco udělal, nikdo nevěděl, kdo to byl. Děda si sundával opasek a každého bil. Děti se tam musely prát, to bylo normální,” popisuje praxi slovenské rodiny, jak ji znala z vyprávění svého otce. Malá Světlana často jezdila do Smižan. Její babička ji bohužel nikdy neměla možnost poznat. “Zemřela na infarkt ve věku 50 let a po osmi dětech byla úplně na dně. Byla také bita,” říká její vnučka.
Bála se rozvodu
Ondřej Pýtkové měl hodnost plukovníka lidové armády a uniformu nosil i v soukromém životě. Svou převahu dával najevo, zejména když se opil. Matka své dcery zamykala v jejich pokoji, ale ne vždy to pomohlo.
“Jednou, těsně před otcovým odjezdem do Bulharska, jsem ho potkal ve dveřích. Právě jsem se vrátil z divadelního festivalu v Jahodníku a čekal jsem, že už bude pryč. Začal mi sprostě nadávat a pak mě shodil na zem. Kopl mě do břicha, do hlavy, udeřil mě opravdu silně do hlavy a já se přestal bránit. Nakonec po mně hodil lampu a odešel z bytu. Po chvíli se vrátil a já tam stále ležel. Natáhl ruku a jako by nic neřekl, buď opatrný a všechno bude v pořádku. Už hodinu o tom nevěděl. Vytěsnil ji z mysli,” prozradila autorka, jak ji její vlastní otec týral.
Ondřej také bil svou manželku Nálepkovou. “Máma se ho bála. Dvakrát se s ním chtěla rozvést, ale soudce jí hned řekl, aby nečekala, že bude mít děti v péči. Vrátila se tedy domů a raději přetrpěla bitvu, než aby nás ztratila,” vzpomíná s hořkostí v hlase.
V roce 1989 se politický systém v Československu změnil, ale bylo už pozdě. “Já a moje sestra jsme odešly z domu, ale matka a otec zůstali. Nabádali jsme ji, aby odešla, dokonce jsme jí našli družstevní byt. Neměla na to sílu. Byla ve strašném stresu a každý den ji nesnesitelně bolela hlava. Měl hrozný život, dnes zemřel,” povzdechla si jeho dcera.
Její bývalý manžel ji držel v zajetí
Světlana Nálepková se dokázala významněji postavit svému otci až koncem 80. let, v době, kdy se u nás hroutil politický režim. “Jako tvrdý komunista nemohl tolerovat mírnou revoluci. A nikdy se nesmířil s mou podporou změny. Když jsem poslouchal Krylova Bratříčka, strhl mi kazetu z magnetofonu a dupl na ni.
Když jsem podepsal petici za propuštění Václava Havla, prohlásil, že dělám rodině ostudu a že se můj strýc, kapitán Jan Pátkyla, obrací v hrobě. Namítl jsem, že se zachová jako muž a podepíše to. Vrcholem bylo, když jsem podepsal petici o několika větách. Když v Hlasu Ameriky přečetli mé jméno, otec zkolaboval a byl převezen do nemocnice s infarktem.”
Herečka už svého otce po jeho hospitalizaci nectila. “Nemohla jsem ho vidět, a tak mě přijel navštívit můj manžel Michal Nesvadba, se kterým jsem byla v té době rozvedená. Představte si, že by mu můj vlastní otec řekl, aby mě udal, protože si zasloužím, aby mi z politických důvodů odebrali dceru. O svém otci jsem si nedělal žádné iluze, ale trvalo mi dlouho, než jsem se z toho vzpamatoval. Bylo to definitivní. Pak se u něj objevila těžká žloutenka a musel přestat pít,” říká.
Otce viděla na smrtelné posteli
Ondřej Pýtkov prožil své poslední dny v důstojnické nemocnici. Světlana ho navštívila, až když umíral. “Několikrát jsem za ním šel, ale už mu dali morfium a on omdlel. Ležela tam slabá, zahleděná do sebe, a já věděl, že se blíží její konec.
Chtěla jsem ho litovat a plakat, ale nešlo to. Vybavilo se mi pár vzpomínek z dětství, jak mě nosil na zádech a jak jsme byli u moře, ale nic na mě nezapůsobilo. Jak jsem tam tak seděla, byla jsem ráda, že k němu alespoň necítím žádnou zlobu nebo nenávist. To bylo vítězství.”
Nezdravá atmosféra v rodině Světlany Nálepkové ji poznamenala na celý život. “Velký podíl na tom, že se mi nedaří udržet žádný vztah, má i můj otec. Nikdy jsem nezažil normální rodinu. Nikdy jsem neviděl, jak by se měl chovat skutečný muž. Vždycky jsem si myslel, že musím hledat lásku. Moji partneři toho dost zneužívali. Dělali různé věci, které se neslučovaly s morálkou, a samozřejmě mi byli nevěrní. Podceňovali mě, říkali mi, že jsem “socka”, které visí sláma z bot. Mysleli si, že jsem na nich závislá a že je neopustím. To bylo více než jednou. Za všechno jsem se omluvil, protože jsem pravděpodobně hledal lásku. Nevěděl jsem, jak s ním pracovat.
Konečně se našel
Dnes Světlana Nálepková říká, že má ze všeho dobrý pocit, ale dodává, že “to byl náročný proces”. Trpěla nízkým sebevědomím. Zoufale jsem stála před otázkou, zda skočit z mostu, nebo si něco udělat. Naštěstí jsem si vybrala druhou možnost,” říká. Začala navštěvovat regresní terapii, která jí umožnila zpracovat, co prožila a co se stalo.
“Asi po půl roce jsem dostal nabídku od brněnského Hnutí Brontosaurus, abych se vydal do Himálaje. V Ladaku vzdělávali děti a řekli mi, jestli bych je nemohl učit drama. Souhlasil jsem a vzal s sebou neteř.”
Herečka nečekala žádnou útěchu, ale byla šokována podmínkami, které tam našla. “Bylo to hrozné. Nemohl jsem tam ani dýchat. Krvácela jsem z nosu dvacetkrát denně, měla jsem zánět dutin, bolesti hlavy a zároveň jsem musela učit děti. Žádná voda, záchod, spacák na podlaze. Štěnice a blechy jsou všude. Nikdo vám nepomůže. Žádný telefon, žádný satelit. Buď se vám to podaří, nebo ne. Viděl jsem se, jak mě supi vyhodili do vzduchu. Naštěstí se mi podařilo dostat domů, kde jsem byl okamžitě hospitalizován s otokem mozku.”
