Jaký je nejoblíbenější domácí mazlíček? Je to stoprocentně pes, který je nejen hlídačem, ale často i velkým kamarádem celé rodiny. I proto jeho případná ztráta zasáhne každého, koho byl kamarádem.
Skupina vědců se rozhodla prozkoumat lidské pocity a porovnat si, jak se člověk vypořádá s odchodem blízkého člověka a jejich psa. Na co se přišlo?
Utěšování nepomáhá
Komu někdy zemřel pes, ten se setkal s názory typu “prohlédaje dopředu”, nebo “musíš žít dál”, či dokonce “vždyť to bylo jen zvíře”. Ani jedno z toho ale reálně nijak nepomůže.
Jsou zde jasné pocity smutku, které nelze ani zastavit, ani omezit. To je dokonce i názor zkušených lékařů z oblasti psychologie.
Smutek ze ztráty se těžko potlačuje.
Smrt zvířete může být i horší
V rámci výzkumu se dokonce potvrdil fakt, že někteří lidé vnímají ztrátu svého psa více, než ztrátu milované osoby.
Vše je samozřejmě individuální a hraje roli to, kdo to byl, jak nám byl blízký, kdy odešel či jako odešel.
Totéž platí i o psech. Každý z nás je individuální a někdo má větší pouto k lidem, jiný zase ke zvířeti.
Lékaři pozorovali stejné chemické reakce
Když se na vše podíváme i z vědeckého hlediska, tak je třeba říci, že v mozku člověka se uvolňují stejné hormony při smrti zvířete, jako při smrti člověka.
Dochází tak ke stejným chemickým reakcím, které si následně interpretujeme jako určité pocity.
Výsledkem zkoumání je tedy fakt, že stejný psycholog by měl vědět pomoci při odchodu člověk, i psa.
Jaké jsou rady odborníků?
Zajímá vás, jak byste se měli zachovat, pokud vám zemře váš pes? V první řadě je třeba neměnit svůj život. Stále byste měli myslet na své povinnosti a na vše, co musíte udělat.
Také je potřeba udržet si tvář. Řekněte to svým blízkým, kteří projeví lítost. Cizím lidem, například kolegům v práci však žádnou informaci nesdělujte.
Dále odborníci radí udržet si v životě určitou rovnováhu. Jak uvádí psycholožka Julie Axelrod, když odejde člověk, ale i domácí mazlíček, je rovnováha člověka narušena. Nejednou mu chybí činnosti, které dělal jako s člověkem, tak i se psem.
Je jasné, že konkrétní čas je tím nejhorším, protože se v daný moment vybaví všechny vzpomínky. Zvláště, pokud měl někdo svůj život opravdu organizovaný.
Lidé si myslí, že je někde na blízku
Znakem toho, že se lidé se ztrátou špatně vyrovnávají je také to, že si myslí, že je jejich pes někde nablízku.
Venku zaštěká jiný pes, vedle v místnosti vznikne hluk, nebo mají určitý sen.
To vše v nich vzbuzuje pocit, že pes stále žije a že jim je na blízku. I to je problém, se kterým se lidé musí vyrovnat.
Pozor na pocity viny
Úplně nejhorší projevy jsou ty, které jsou spojeny s pocitem viny. Co tím chceme říct? pejsek nám uteče a je zabit.
Nebo je nutné u lékaře ukončit jeho život. V tu chvíli se objeví výčitky typu “kdybych udělal něco jinak”.
Zde je vyrovnání s odchodem pejska velmi problémové. Souhlasíte?
