Když se kancelář Briany Hefley Shepardové přestěhovala do nových prostorů, žena v nové kanceláři měla pěkný nový výhled na projíždějící vlaky.
Malá dcerka Briany z toho byla nadšená
Každý den stála u okna a mávala na přejíždějící vlaky. Po několika dnech si malé fanynky všimnuli i průvodčí, kteří ji také zdravili a usmívali se na ni. Když se blížil vlak, průvodčí pískali a holčička rychle utíkala k oknu, aby mohla pozdravit své nové kamarády.
O 3 roky později
Nadešel první den školy. Dcerka už nemohla zdravit průvodčí, i když oni stále pískali a dívali se do prázdného okna. Tehdy se žena rozhodla na papír napsat krátký vzkaz: „Začala jí škola!“ Briana si nebyla jistá, jestli si někdo vzkaz přečte, ale doufala, že průvodčí pochopí, že na ně holčička už nebude mávat každý den.
Neznámý muž
Jednoho dne na dveře kanceláře zaklepal neznámý muž. Když Briana otevřela, zjistila, že je to jeden z průvodčích, který její dcerku zdravil každý den. Muž chtěl vědět, co se stalo s tou malou blondýnkou, která jim každý den zlepšila náladu.
Vzkaz byl příliš vysoko a nedokázali ho přečíst. Dovtípili se, že možná šla holčička do školy a chtěli se ujistit, jestli je všechno v pořádku. Muž řekl, že pro všechny průvodčí byla důvodem na úsměv. Průvodčí řekl, že jí chtěli koupit dárek k narozeninám, ale netušili, jestli s tím Briana bude souhlasit. Ženu ta informace dojala natolik, že nedokázala zadržet slzy.
Jejich gesto mi vrátilo víru v lidské dobro. Na ten okamžik nikdy nezapomenu. – napsala Briana.
